Asi se shodneme na tom, že správce údajů, jakožto podnikatelský subjekt byl založen a vytváří hodnoty proto, aby mu z těchto aktivit plynul zisk. Komunikace je jednou z klíčových složek aktivit, které k zisku mohou značně přispět nebo také zisk neúměrně snížit. To platí dvojnásob v oblasti osobních údajů. Zde se také reálně ukazuje, jaký skutečný vztah má příslušná společnost vztah např. ke svým zákazníkům. Jestli jen předstírá zájem o své zákazníky nebo opravdu chce zákazníkům vyjít vstříc a uspokojit jejich požadavky až k jejich spokojenosti. Hodně také záleží na výběru zaměstnanců, kteří příslušnou komunikaci provádějí, na jejich zkušenostech a dostatečné míře jejich empatie. Jen pokud si zaměstnanec firmy dokáže správně představit a zařadit požadavek subjektu údajů, může uspokojit jeho potřebu ke vzájemné spokojenosti. V opačném případě, kdy naopak nebude disponovat dostatečnou mírou empatie a zkušeností, může komunikace ztroskotat na maličkostech, které mohou správce dostat až do zorného pole kontrolních úřadů či vrhnout stín na jeho pověst, pokud by se subjekt údajů obrátil např. na investigativní média. Ano, i tyto konsekvence by mělo vedení společnosti zvažovat.
Je tedy důležité, aby komunikace byla správcem správně pochopena, obzvláště v případech, kdy subjek údajů nejasně specifikuje své požadavky. Představme si situaci, kdy subjekt údajů je naším zákazníkem a do telefonátu uvede např. „Už mě neotravujte!“. Jedná se o požadavek na blokaci příslušného komunikačního kanálu či požadavek na výmaz? . . . více po přihlášení
